Švýcarsko - Schweiz

Základní informace - Grundinformationen

Historie - Geschichte

Území dnešního Švýcarska bylo osídleno již v pravěku. Ve starověku zde žily keltské kmeny, především Helvéti. Roku 58 př. n. l. byli poraženi římským vojevůdcem Juliem Caesarem a jejich území se stalo součástí Římské říše. Římané zde budovali města, silnice i obchodní cesty a významně ovlivnili rozvoj oblasti. Po pádu Západořímské říše v 5. století území postupně osídlily germánské kmeny, zejména Alemani a Burgundi. Mnoho římských staveb a archeologických nalezišť je ve Švýcarsku zachováno dodnes.

Ve středověku bylo území dnešního Švýcarska součástí Svaté říše římské – das Heilige Römische Reich. Místní obyvatelé usilovali o větší samostatnost vůči habsburským panovníkům. Roku 1291 uzavřely kantony Uri, Schwyz a Unterwalden Spolkovou smlouvu, která je považována za vznik Staré švýcarské konfederace – die Alte Eidgenossenschaft. Tento rok je dodnes pokládán za založení Švýcarska. Na památku této události slaví Švýcarsko svůj státní svátek 1. srpna.

Ve 14. a 15. století se ke konfederaci postupně připojovaly další kantony. Švýcaři zvítězili v několika bitvách proti Habsburkům a upevnili svou nezávislost. Díky dobře organizované pěchotě patřili švýcarští vojáci k nejuznávanějším v Evropě. Roku 1499 získala Švýcarská konfederace po Švábské válce faktickou nezávislost na Svaté říši římské, která byla mezinárodně uznána Vestfálským mírem roku 1648. Od té doby se konfederace mohla samostatně rozvíjet bez zásahů římského císaře.

V 16. století zasáhla Švýcarsko reformace. Významnými reformátory byli Ulrich Zwingli v Curychu a Jan Kalvín v Ženevě. Země se rozdělila na katolické a protestantské kantony, což vedlo k několika náboženským konfliktům. Přesto se konfederace udržela pohromadě a jednotlivé kantony si zachovaly značnou samostatnost. Náboženská rozmanitost je pro Švýcarsko typická dodnes. Rozdělení mezi katolíky a protestanty ovlivňuje některé švýcarské kantony i v současnosti.

Na konci 18. století obsadila Švýcarsko francouzská revoluční vojska. Roku 1798 vznikla centralizovaná Helvétská republika – die Helvetische Republik, která však byla mezi obyvateli neoblíbená. Po porážce Napoleona bylo na Vídeňském kongresu roku 1815 uznáno trvalé neutrální postavení Švýcarska – die immerwährende Neutralität der Schweiz. Neutralita se stala jedním ze základních principů švýcarské zahraniční politiky. Díky neutralitě se Švýcarsko často stává místem mezinárodních jednání.

V roce 1848 byla přijata nová spolková ústava – die Bundesverfassung, která vytvořila moderní Švýcarskou konfederaci – die Schweizerische Eidgenossenschaft. Země se změnila z volného svazku kantonů na spolkový stát s federální vládou, parlamentem a společnou měnou. Jednotlivé kantony si však ponechaly rozsáhlé pravomoci. Tento politický systém funguje s menšími změnami až do současnosti. Občané díky tomu získali větší možnost podílet se na rozhodování státu prostřednictvím referend a lidových iniciativ.

Ve druhé polovině 19. století se Švýcarsko rychle industrializovalo. Rozvíjelo se strojírenství, textilní průmysl, hodinářství i bankovnictví. Díky své poloze uprostřed Evropy se stalo významným obchodním a finančním centrem. V této době vznikla také řada mezinárodních organizací. Roku 1863 byl v Ženevě založen Mezinárodní výbor Červeného kříže – das Internationale Komitee vom Roten Kreuz. Švýcarské hodinky a banky si tehdy získaly světovou pověst. Švýcarsko se zařadilo mezi nejbohatší evropské státy

Během první i druhé světové války si Švýcarsko zachovalo neutralitu. Přesto byla armáda mobilizována a země byla připravena bránit své území. Švýcarsko přijalo mnoho uprchlíků, ale jeho politika vůči uprchlíkům je dodnes předmětem historických diskusí. Díky tomu nebyla země přímo zasažena válečnými boji a její hospodářství zůstalo zachováno. Po válkách mohlo Švýcarsko rychle pokračovat ve svém hospodářském rozvoji. Díky své neutralitě si Švýcarsko získalo respekt mnoha států po celém světě.

Po roce 1945 se Švýcarsko dále rozvíjelo jako jedna z nejstabilnějších a nejbohatších zemí světa. Stalo se významným centrem bankovnictví, mezinárodní diplomacie i vědy. V Ženevě sídlí řada mezinárodních organizací včetně evropského sídla Organizace spojených národů. Roku 2002 vstoupilo Švýcarsko do Organizace spojených národů – die Vereinten Nationen, přestože není členem Evropské unie. Země však úzce spolupracuje s Evropskou unií v mnoha oblastech. Dodnes je symbolem stability a prosperity.

Geografie - Geographie

Švýcarsko se rozprostírá ve střední Evropě – Mitteleuropa. Sousedí s Německem na severu, Francií na západě, Itálií na jihu a Rakouskem a Lichtenštejnskem na východě. Švýcarsko má rozlohu 41 285 km² a patří mezi menší evropské státy. Nemá přístup k moři, přesto je díky své poloze významnou dopravní křižovatkou Evropy. Přes jeho území vedou důležité silniční i železniční trasy spojující severní a jižní Evropu. Díky své poloze je Švýcarsko významnou tranzitní zemí Evropy.

Švýcarsko má velmi rozmanitou krajinu, kterou tvoří především Alpy – die Alpen, jež zabírají přibližně 60 % území státu. Alpy mají velký význam pro cestovní ruch i hospodářství země. Na severozápadě se nachází Švýcarská plošina – das Schweizer Mittelland, kde žije většina obyvatel. Na severu leží pohoří Jura – der Jura, které tvoří přirozenou hranici s Francií. Rozmanitá krajina poskytuje vhodné podmínky pro turistiku, zimní sporty i ochranu přírody. Hory výrazně ovlivňují vzhled celé země. 

Nejvyšší horou Švýcarska je Dufourspitze, která měří 4 634 m a nachází se v masivu Monte Rosa – das Monte-Rosa-Massiv. Mezi nejznámější švýcarské vrcholy patří také Matterhorn, jeden ze symbolů země. Švýcarské Alpy jsou významnou turistickou oblastí navštěvovanou po celý rok. Nabízejí ideální podmínky pro lyžování, horolezectví, pěší turistiku i cyklistiku a každoročně přilákají miliony návštěvníků z celého světa. Turismus je důležitou součástí švýcarského hospodářství.

Švýcarskem protéká mnoho významných řek, které mají velký význam pro výrobu elektrické energie, dopravu i zásobování vodou. Nejdelší řekou je Rýn – der Rhein, který pramení ve švýcarských Alpách a pokračuje do Německa a Nizozemska. Významnými řekami jsou také Rhôna – die Rhone, Aare – die Aare, Inn – der Inn a Ticino – der Ticino. Řeky zásobují vodou velkou část Evropy a jsou důležitým zdrojem vodní energie. Vodní elektrárny vyrábějí významnou část švýcarské elektřiny.

Ve Švýcarsku se nachází více než 1 500 jezer, především v podhůří Alp a na Švýcarské plošině. Největším jezerem je Ženevské jezero – der Genfersee, které leží na hranici s Francií. Významná jsou také Bodamské jezero – der Bodensee, Curyšské jezero – der Zürichsee nebo Lucernské jezero – der Vierwaldstättersee. Jezera jsou oblíbenými turistickými cíli a nabízejí možnosti koupání, plachtění i dalších vodních sportů. Mnohá z nich jsou chráněna a tvoří důležitou součást švýcarské přírody i krajiny. Každoročně je navštíví miliony domácích i zahraničních turistů.

Švýcarsko má převážně mírné podnebí – gemäßigtes Klima, které je ovlivněno především Alpami a kontinentálním klimatem střední Evropy. V nižších polohách jsou teplá léta a chladnější zimy, zatímco ve vyšších horských oblastech jsou zimy dlouhé, mrazivé a bohaté na sněhové srážky. Alpské podnebí vytváří ideální podmínky pro zimní sporty, kterými je Švýcarsko známé po celém světě. Příznivé klimatické podmínky umožňují také pěstování vinné révy, ovoce i dalších zemědělských plodin zejména v západní a jižní části země.

Srážky jsou ve Švýcarsku rozloženy během celého roku, přičemž nejvíce jich spadne v horských oblastech Alp. Naopak některá údolí, například v kantonu Valais, patří mezi nejsušší oblasti země. Díky rozmanitému reliéfu se ve Švýcarsku nachází mnoho chráněných území, národních parků a přírodních rezervací. Tyto oblasti chrání vzácné druhy rostlin a živočichů a patří mezi nejcennější přírodní lokality v Evropě. Ochrana přírody má ve Švýcarsku dlouhou tradici a významně přispívá k zachování jeho jedinečné horské krajiny.

Politika - Politik

Švýcarsko je spolkovým státem – die Schweizerische Eidgenossenschaft. Jedná se o spolkovou republiku s prvky přímé demokracie, ve které mají občané možnost rozhodovat o důležitých otázkách prostřednictvím referend a lidových iniciativ. Hlavou státu i vlády je sedmičlenná Spolková rada, která společně vykonává výkonnou moc. Každý rok je z jejích členů volen spolkový prezident, jehož funkce je především reprezentativní. Švýcarsko je tvořeno 26 kantony – die Kantone, které mají vlastní vlády, parlamenty i rozsáhlou samosprávu.

Švýcarský politický systém funguje na principu spolkové parlamentní demokracie. Nejvyšším zákonodárným orgánem je Spolkové shromáždění – die Bundesversammlung, které tvoří dvě komory. První komorou je Národní rada – der Nationalrat, jejíž členové jsou voleni občany podle počtu obyvatel jednotlivých kantonů. Druhou komorou je Rada států – der Ständerat, která zastupuje jednotlivé kantony. Obě komory společně schvalují zákony a rozhodují o nejdůležitějších otázkách státu. Volby do Národní rady se konají každé čtyři roky.

Velmi důležitou součástí švýcarského politického systému je přímá demokracie. Občané mohou prostřednictvím referend rozhodovat o přijetí nebo zamítnutí zákonů schválených parlamentem. Mohou také předkládat vlastní návrhy změn ústavy prostřednictvím lidové iniciativy. Tento systém umožňuje obyvatelům přímo ovlivňovat politická rozhodnutí. Přímá demokracie je jedním z hlavních důvodů vysoké důvěry občanů ve státní instituce. Díky tomuto systému patří Švýcarsko mezi země s největším zapojením občanů do politického rozhodování.

Výkonnou moc vykonává Spolková rada – der Bundesrat, kterou tvoří sedm členů volených Spolkovým shromážděním. Každý člen odpovídá za jedno ministerstvo, přičemž rozhodnutí jsou přijímána společně. Spolkový prezident - der Bundespräsident je volen vždy na jeden rok a nemá větší pravomoci než ostatní členové Spolkové rady. Jednotlivé kantony mají vlastní vlády a parlamenty, které rozhodují o školství, zdravotnictví, policii i dalších otázkách regionální správy. Federalismus je jedním ze základních principů švýcarského státu.

Vlajka Švýcarska se nazývá die Schweizer Flagge. Má červený podklad s bílým rovnoramenným křížem uprostřed a je jednou z mála státních vlajek čtvercového tvaru. Bílý kříž je symbolem neutrality, jednoty a historické tradice země. Státním znakem je rovněž bílý kříž na červeném štítě – das Schweizer Wappen. Švýcarské státní symboly představují nezávislost, neutralitu a jednotu celé konfederace. Vlajka i státní znak mají společný původ a dodnes patří mezi nejdůležitější symboly švýcarské identity.

Obyvatelstvo a města - Bevölkerung und Städte

Ve Švýcarsku žije přibližně 9 milionů obyvatel. Obyvatelstvo tvoří především Švýcaři, ale žijí zde také početné skupiny lidí s přistěhovaleckým původem, zejména z Itálie, Německa, Portugalska, Francie a dalších evropských států. Švýcarsko má čtyři úřední jazyky – němčinu, francouzštinu, italštinu a rétorománštinu. Nejvíce obyvatel žije na Švýcarské plošině, kde se nachází většina velkých měst, zatímco horské oblasti Alp jsou osídleny méně hustě. Rozmanitost jazyků a kultur je jedním z charakteristických znaků švýcarské společnosti.

Po druhé světové válce se Švýcarsko postupně stalo cílem přistěhovalců, kteří přicházeli především za prací a lepšími životními podmínkami. Významné skupiny obyvatel pocházejí například z Itálie, Německa, Portugalska, Španělska nebo zemí Balkánu. Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství, především římskokatolická a protestantská církev, ale žijí zde také muslimové a lidé bez náboženského vyznání. Nejhustěji osídlené oblasti se nacházejí kolem velkých měst, zatímco vysokohorské oblasti Alp mají velmi nízkou hustotu zalidnění.

Hlavním městem Švýcarska je Bern. Zároveň je sídlem spolkové vlády, parlamentu i významných státních institucí. Přestože není největším městem země, má velký politický význam a patří mezi důležitá kulturní centra. Mezi známé památky patří například historické centrum Bernu – die Berner Altstadt, hodinová věž Zytglogge – der Zytglogge nebo Spolkový palác – das Bundeshaus. Město je také zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Bern je díky své historii a architektuře jedním z nejvýznamnějších měst Švýcarska.

Největším městem Švýcarska je Curych – Zürich, který je významným hospodářským, finančním a kulturním centrem země. Sídlí zde mnoho bank, mezinárodních společností a významných institucí. Ženeva – Genf je známá především jako centrum mezinárodní diplomacie a sídlí zde evropské sídlo Organizace spojených národů – die Vereinten Nationen nebo Mezinárodní výbor Červeného kříže – das Internationale Komitee vom Roten Kreuz. Basilej – Basel patří mezi důležitá průmyslová a vědecká centra, zejména díky farmaceutickému průmyslu.

Lausanne – Lausanne leží u Ženevského jezera a je významným kulturním, sportovním a vzdělávacím centrem. Sídlí zde například Mezinárodní olympijský výbor – das Internationale Olympische Komitee. Lucern – Luzern je známý svou krásnou polohou u jezera a výhledem na Alpy, díky čemuž patří mezi nejnavštěvovanější turistická města Švýcarska. Lugano se nachází v italsky mluvící části země v kantonu Ticino a je známé středomořskou atmosférou, jezerem a blízkostí Itálie. Tato města ukazují kulturní i jazykovou rozmanitost celého Švýcarska.

Hospodářství - Wirtschaft

Švýcarsko patří dlouhodobě mezi nejvyspělejší a nejbohatší ekonomiky světa. Díky stabilnímu politickému systému, vysoké úrovni vzdělání a rozvinutému průmyslu se stalo významným hospodářským centrem Evropy. Švýcarská ekonomika je založena především na službách, průmyslu, bankovnictví, obchodu a moderních technologiích. Významnou roli má také cestovní ruch, zejména díky Alpám a přírodním krásám země. Švýcarsko je známé svou vysokou produktivitou, kvalitními výrobky a silnou orientací na export.

Švýcarsko nemá velké zásoby nerostných surovin a většinu surovin musí dovážet ze zahraničí. V minulosti měla význam především těžba kamene, soli – das Salz a dalších stavebních surovin. Díky nedostatku vlastních energetických zdrojů se země zaměřuje především na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména z vodní energie. Horské řeky a jezera poskytují ideální podmínky pro výstavbu vodních elektráren, které vyrábějí významnou část švýcarské elektřiny.

K dalším přírodním zdrojům patří především voda, lesy a zemědělská půda. Vodní bohatství je pro Švýcarsko velmi důležité nejen pro výrobu energie, ale také pro zásobování obyvatelstva a průmyslu. Lesy pokrývají přibližně třetinu území země a mají význam pro ochranu krajiny i dřevozpracující průmysl - die Holzverarbeitungsindustrie. Švýcarsko se také zaměřuje na ekologické hospodaření a ochranu přírodních zdrojů. Díky tomu patří Švýcarsko mezi země s velmi kvalitním životním prostředím.

Průmysl je jedním z hlavních pilířů švýcarského hospodářství a patří mezi nejkvalitnější na světě. Významný je především farmaceutický průmysl – die Pharmaindustrie, chemický průmysl – die chemische Industrie, strojírenství – der Maschinenbau, elektrotechnický průmysl – die Elektroindustrie a výroba přesných přístrojů. Švýcarsko je známé výrobou luxusních hodinek značek Rolex, Omega nebo Swatch. Významnými průmyslovými oblastmi jsou především okolí Curychu, Basileje, Ženevy a Lausanne.

Velmi důležitou součástí švýcarské ekonomiky jsou také bankovnictví a finanční služby. Curych patří mezi nejvýznamnější finanční centra světa a sídlí zde mnoho bank a pojišťovacích společností. Švýcarsko je známé stabilním finančním systémem a dlouhou tradicí v oblasti správy majetku. Významnou roli mají také mezinárodní firmy působící v oblasti technologií, farmacie a výzkumu. Finanční sektor výrazně přispívá k mezinárodnímu významu a hospodářské stabilitě Švýcarska.

Zemědělství je ve Švýcarsku moderní a vysoce kvalitní, přestože v něm pracuje jen malá část obyvatelstva. Kvůli hornatému povrchu jsou zemědělské možnosti omezené, a proto se zemědělství zaměřuje především na chov zvířat a pěstování plodin v nížinných oblastech. Mezi hlavní zemědělské produkty patří mléko – die Milch, sýry – der Käse, obilniny – das Getreide, brambory – die Kartoffeln, ovoce a vinná réva – die Weinrebe. Známé jsou především švýcarské sýry, například Emmentaler a Gruyère.

Cestovní ruch je významnou součástí švýcarského hospodářství. Největší návštěvnost mají především Alpy, lyžařská střediska a známá horská města jako Zermatt, St. Moritz nebo Interlaken. Turisté přijíždějí za zimními sporty, pěší turistikou, jezery i historickými městy. Díky kombinaci přírody, kvalitních služeb a bezpečnosti patří Švýcarsko mezi nejvyhledávanější turistické destinace v Evropě. Turismus přináší Švýcarsku významné příjmy a podporuje rozvoj místních oblastí