Společenské jazykové učení - Soziales Sprachlernen

Společenské jazykové učení vyvinul Charles A. Curran ve Spojených Státech Amerických v polovině sedmdesátých let dvacátého století. Výuka je koncipována jako poradenská činnost, při které lektor působí jako poradce, zatímco student je vnímán jako klient a spolupracovník. Metoda CLL zdůrazňuje smysl pro komunitu ve studijní skupině, podporuje interakci jako prostředek pro učení a považuje za prioritu pocity studentů a rozpoznávání výzev a problémů při osvojování jazyka. Učení se považuje za osobní rozvoj, a ne za dosažení cíle stanoveného  učitelem. Sami studenti si vytváří sylabus podle svých zájmů. Úkolem učitele je pomáhat studentům dosáhnout cílů, které si stanovili. 

Interakce učitel-student je v této metodě zásadní. Platformou pro tento vztah je určité sociální společenství - komunita, v níž se vztah vytváří jako partnerství mezi všemi členy, tedy mezi všemi studenty navzájem i mezi učitelem a studenty. Studenti se učí díky kooperaci všech komunitních členů, nikoli jako individuality. Diskutují v kruhu a a učitel stojí mimo něj.  V případě, že studenti potřebují poradit, požádají o pomoc učitele. 

Mezi úkoly a aktivity uplatňované v metodě Community Language Learning patří překlad. Studenti vysloví větu, učitel ji přeloží do cizího jazyka a studenti opakují učitelův překlad. Pracuje se v malých skupinkách, kdy studenti diskutují nad určitým tématem a následně vše prezentují učiteli a ostatním studentům. Každá hodina je nahrávána a v další lekci se o nahrávce diskutuje. Nahrané konverzace se přepisují, analyzuje se transkripce, a tím se procvičuje užití určitých výrazů nebo gramatických pravidel. Volná konverzace s učitelem nebo ostatními studenty může zahrnovat diskusi o tom, co se studenti naučili, stejně jako o pocitech, které studenti z učení mají.