Celková fyzická odezva - Gesamtkörperliches Ansprechverhalten

Metoda Total Physical Response (TPR), neboli metoda celkové fyzické odezvy, byla vyvinuta v USA v polovině 70. let 20. století psychologem Jamesem Asherem. Její základní filozofií je, že osvojování jazyka může probíhat prostřednictvím propojení řeči a fyzického pohybu. Inspirována je přirozeným způsobem, jakým se děti učí svůj mateřský jazyk – nejprve poslouchají, chápou a až později začnou mluvit.

Výuka probíhá tak, že učitel dává studentům pokyny ve vyučovaném jazyce, a ti na ně reagují konkrétními pohybovými aktivitami. Například na výzvu „stand up“ student vstane, čímž demonstruje, že porozuměl. Cílem metody je nejdříve rozvíjet schopnost naslouchat a porozumět, teprve později přechází studenti přirozeně k mluvenému projevu – a to až ve chvíli, kdy se na to cítí připraveni. Toto období, kdy studenti ještě nehovoří, se nazývá tiché období.

Během výuky se klade důraz na používání rozkazovacího způsobu a učitel hovoří výhradně v cílovém jazyce. Mimo samotných pohybových aktivit se často využívá i mimika, názorné pomůcky, jednoduché příběhy nebo práce s reálnými předměty. Tato metoda minimalizuje stres a odbourává strach z chyb, čímž pomáhá vytvořit pozitivní atmosféru ve třídě a posiluje studentovu motivaci i sebedůvěru.

Základním principem TPR je myšlenka, že jazyk se má osvojovat přirozeně, podobně jako u malých dětí. Metoda je obzvláště efektivní u úplných začátečníků, dětí a osob, které se s jazykem teprve seznamují. I když není ideální jako jediný přístup pro pokročilé studenty, může být velmi přínosná jako součást širší výukové strategie nebo jako prostředek k oživení výuky, například během únavných částí dne.

Ve shrnutí lze říci, že metoda Total Physical Response je praktickým a hravým způsobem výuky, který podporuje aktivní zapojení studentů, snižuje jazykovou úzkost a umožňuje osvojit si cizí jazyk na základě přirozené interakce mezi tělem a myslí. Pro dosažení komplexního jazykového rozvoje je však vhodné ji v pozdějších fázích výuky kombinovat s dalšími metodami, které rozvíjejí mluvení, čtení a psaní.

Charakteristika:

• Založena na pohybu: TPR se zaměřuje na použití pohybu a fyzických akcí k učení jazyka. Studenti reagují na instrukce a pokyny učitele pomocí pohybu a gest.
• Pasivní fáze a aktivní fáze: Metoda TPR se skládá z pasivní fáze, ve které studenti pouze naslouchají instrukcím, a aktivní fáze, ve které začnou používat jazyk, který se učí, v odpovědích a interakcích.
• Nenáročné na výslovnostní tlak: V pasivní fázi se studenti soustředí na porozumění jazyka a nemusí se obávat tlaku spojeného s mluvením.
• Zážitkové učení: Metoda TPR dává důraz na zážitkové učení, což znamená, že se studenti učí jazyk prostřednictvím praktických zkušeností a interakcí.

Výhody:

• Přirozený proces učení: TPR simuluje přirozený proces učení jazyka, který je podobný učení se mateřskému jazyku v dětství.
• Snadné zapamatování: Použití pohybu a fyzické aktivity pomáhá studentům lépe si zapamatovat slova a fráze.
• Nízký tlak na výslovnost: V pasivní fázi mají studenti čas se seznámit se jazykem a cítit se pohodlně s jeho používáním, aniž by byli vystaveni tlaku spojenému s výslovností.
• Zábavné a angažující: TPR je zábavný a angažující pro studenty, protože zapojuje jejich tělo a smysly do procesu učení.

Nevýhody:

• Omezení v pokročilosti: Metoda TPR může být omezená ve své schopnosti vyučovat pokročilé gramatické a lexikální koncepty.
• Nedostatečný důraz na komunikaci: I když TPR pomáhá studentům porozumět jazyku, nemusí dostatečně podporovat rozvoj jejich schopnosti aktivně komunikovat.
• Náročná implementace v některých kontextech: Některé prostředí nebo třídy nemusí mít dostatek prostoru nebo vybavení pro efektivní implementaci TPR.
• Potřeba variace: Použití TPR po delší dobu může vést k únavě a ztrátě zájmu u studentů, takže je důležité vyvážit ho s dalšími metodami výuky.